Zkoušejme. Ale přece jen stříbro, jako odporový drát, je přece jen drsoňský pokus. Stříbrný drát je opak drátu odporového.
U omotaného kanthalu kanthalem víš, že mezizávitové zkraty ti vyloučí oxidy na povrchu. U stříbra bych si tím tak jistý nebyl. Ale připusťme, že taky.
Takže si proberme, co se děje na Claptonově námotu: vlastně zapojíš dva odpory, ten tlustší určité délky a ten tenší omotávkový, co má větší odpor menším průřezem a daleko větší délkou, takže má odpor, a teď bude počítat od oka pro stejný materiál:
Když je třeba dvakrát tenší čtyřikrát větší odpor má už průřezem krát kolikrát je delší dá celkově, kolikrát bude celkový odpor toho omotu větší. Dělší je od oka tak pětkrát, když je pěkně natěsno. Takže odpor toho omotového drátu je dvacetkrát vyšší než toho středového tlustého. Když máš stejný materiál, tak můžeš odpor toho tenšího prakticky pominout, omotem poteče tak maximálně 5% proudu.
A zase od oka pro tlustý kanthal a poloviční omotové stříbro:
Když máš měrný odpor kanthalu o dva řády vyšší než stříbra, tak se ten poměr obrátí a stříbrem proteče víc proudu než kanthalem. Bratru víc jak polovina. Takže za předpokladu, že na tom stříbře nebudou meziobrátkové zkráty, a jak jsem psal, tím si nejsem vůbec jist, tak by mohlo tak dvakrát až třikrát(stříbro taje při nižší teplotě) víc závitů toho Claptonova drátu než běžně používáš stačit na takový odpor, aby se to stříbro hned netavilo.